V době sametové revoluce jsem se rozhodla pro studium medicíny a odešla z malého moravského města do Prahy na 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.  Netušila jsem,  že v nemocnici Motol nakonec zůstanu dalších 32 let.  

 

Již na studiích mě zaujal obor dětské onkologie,  kterému se plně věnuji od roku 1996 až dosud.  Měla jsem to štěstí, že mi v začátcích  na pracovišti v klinickém i vědeckém vzdělání pomáhal profesor Koutecký .  Pokaždé si na něj vzpomenu, když mám psát text v českém jazyce, zda jsem něco neopomenula. Jsem si jistá, že i v těchto větách by nějaké gramatické nepřesnosti našel.  Byl to právě on, kdo v roce 1979 založil ambulanci Pozdních následků onkologicky léčených pacientů. Současně měl vizi, že i vyléčené pacienty je nutno nadále dlouhodobě sledovat.  

 

Když jsem se před třinácti lety stala součástí ambulance a díky  prohlubujícím  se znalostem o  této problematice, jsem jeho vizi následovala a zároveň rozšířila sledování pacientů o další specialisty z různých oborů, čímž vzniklo Centrum následné onkologické péče (KDHO). V současnosti v Centru sledujeme více než 3800  pacientů,  kteří mají nastavené pravidelné kontroly a to dle aktuálních mezinárodních vyšetřovacích schémat, jež se věnují této problematice. Na tvorbě řady těchto evropských doporučení jsem se aktivně podílela. Nadále se účastním mezinárodních  studií,  které mají za cíl zjistit samotnou příčinu rozvoje různých pozdních následků onkologicky léčených pacientů. Nejvíce skloňovaným tématem výzkumu je posledních let otázka: Jak zabránit předčasnému stárnutí organizmu navozenému onkologickou léčbou v dětství? Odpověď částečně známe. 

​

V současnosti je jedinou možnou efektivní cestou aktivní pohyb. 

Díky pracovnímu vytížení, ale možná i pro nižší vlastní motivaci se bohužel aktivnímu sportu věnuji daleko méně, než jsou současná a již dobře známá doporučení.  Věřím,  že  zapojením se do tohoto projektu, určenému pro naše vyléčené pacienty, i já ve spojení s Vámi, výrazně zlepším svou fyzickou kondici.